Po předání lupiče domorodcům jsme opět vypluli. Spěcháme zpět do Prahy za mou milou Neoménií. Při plavbě nás však zastihla veliká bouře. Ukázalo se, že loď, kterou nám Olibrius věnoval, není úplně v pořádku. Já tomu však nevěřil a nařídil jsem, ať plujeme dál, protože spěcháme. To byla chyba. Ztroskotali jsme. Jediné, co jsme z lodi zvládli zachránit, bylo to nejdůležitější – trocha pitné vody, se kterou jsme doplavali až na pevninu. Protože se nám všechno utopilo, museli jsme spát v lese jen v tom nejjednodušším přístřešku.
Ztroskotání lodi
Workshop stavění tropika
Záchrana poslední pitné vody z rozbouřeného moře
Běh přes divoké vlny
Nasbíraná voda Čarvonských
Odměřování
Balení se na přespávání
Kolik toho jeden človíček unese
Stavba obydlí rodu Kuchařovců
Stavba obydlí rodu Fijálů