Turnaj se vskutku povedl, nicméně je čas vyrazit zpět domů. Král Olibrius mi daroval jednu ze svých lodí, rozloučil jsem se s Afrikou, a vyjeli jsme.
Na lodi jsme zaslechli z nedalekého ostrova hudbu. Zvědavost zvítězila a vyjeli jsme se kouknout na ostrov. Ihned nás zajali domorodci v domnění, že já jsem nějaký lupič, který je terorizuje. Ukazovali mi plakát, na kterém byl ten lupič vyobrazený a opravdu mi je velmi podobný… Unesli mě do tábora a chtěli mě zabít a sníst. Naštěstí moje společnost českých rodů jim vysvětlila, že jsem opravdu Bruncvík – český kníže. Ovšem pravý lupič je stále na svobodě.
Cesta do kostela
V kostele
Plakát s lupičem
Domorodci zajali Bruncvíka
Domorodci se rozhodují, jestli Bruncvíka zabít či se spletli
rod Zelených lvů vypráví, jak Bruncvík zabil
rod Ohnivých lvíčat vypráví o králi Olibriovi
rod Čarvonských v trůním sále krále Olibria
Překvapující herecké talenty
rod Kuchařovců žádá o slyšení krále Olibria
rod Fijálů zachraňuje Afriku
Holky uvízly na záchodě
Veřejná pochvala za hrdinské činy