Čtvrtek 10. 8. (VZH)

Byli jsme už kousek od domova a zrovna jsem snídali, když k nám přispěchal můj zvěd s šokující zprávou. Má žena Neoménie se prý znovu vdává! Myslí, že jsem již dávno mrtev, a bere si nějakého cizince. Chtěl jsem se ihned vypravit do hradu za ní a svatbu překazit. Můj zvěd však moudře konstatoval, že vypadám jako nějaký trhan a do hradu mě nepustí.

Sdělil mi, že hrad střeží 15 vojáků a každý z nich má nějakou slabinu – jde ho odstranit nějakými konkrétními předměty. Ovšem já jsem neměl dostatek peněz, abych všechny tyto předměty mohl někde koupit. Zvěd mi poradil, že viděl, jak spousta vesničanů musí dnes opravovat škody napáchané noční bouří. Kdybych jim pomohl, třeba by mě náležitě odměnili. A opravdu se tak stalo.

Když jsem sehnal dostatek peněz, nakoupil potřebné předměty a odstranil strážné, dostal jsem se do hradu. Tam se konala předsvatební hostina. Zavolal jsem si číšníka a vhodil jsem do poháru, který mi přinesl, prsten od Neoménie se vzkazem, že jsem se vrátil. Pohár však zadržel nový ženich – Olibrius. Ten zloduch! Nechal mě přivést na nádvoří, abychom spolu pohovořili. Já mu však neměl, co říct. Tasil jsem meč. On na mě poslal svého panoše. Na panoše ihned skočil můj lev a roztrhal ho na kusy. Olibrius musel také tasit. Ovšem byl starší a zkušenější v boji a já začal prohrávat. Naštěstí přiběhl Prokop a hodil mi kouzelný meč, který mi darovala Afrika. Když Olibrius poznal, o jaký meč se jedná, dal se na útěk. Mezitím byl Neoménii doručen onen pohár a opět jsme se setkali. Dostal jsem nazpět korunu českého knížectví a uspořádal jsem velkou hostinu. A cíl mé výpravy? Mám ve znaku svého věrného lva a kdo má víc…