Zataženo. Mží. To nás nezastaví. Nikde, nikdy. Náš cíl? Hrad Pernštejn. Nejkrásnější hrad, na který prakticky nikdo neútočil. S velkou zbrojnicí a strašlivou hladomornou. V nohách máme šest kilometrů a za zády svěží vítr. Vlak již v dáli píská a my bereme své batůžky. Vystupujeme. Neznámá vesnice, neznámí lidé, ale známe cestu. Žlutá značka nás dovedla až k červenému vláčku. Je jedno, že je malý. Vejdeme se. Mačkáme se. Vystupujeme před branami. Strach z bájné Bílé paní jsme nechali v tábořišti. Odhodlání – to je naše heslo. Jdeme po jejích stopách. Našli jsme ji. Je krásná a strašlivá.

Krok za krokem. Míle za mílí. Zmrzlina za zmrzlinou. Vlak píská. Nástup. Výstup. Jsme cestovatelé. Ano, to jsme my. Hrdinové z Vlaštovky.

Cesta
<img src=“http://files.maly-tabor-scenky.webnode.cz/200000233-ea88deb7f5-public/IMG_20160805_130425.jpg“ alt=“Červený vláček“ title=“Červený vláček“>
Hrad Pernštejn Selfie s Pernštějnem
Brány Pernštejna
Kiki paří s Justýnkou na Pernštejně
Před bránou
Anička a hlásná trouba