Grigrinové ráno s povděkem přijali námi vyrobené ukulele a sám náčelník Velká bílá opice nadšeně zahrál krátkou píseň. Ocenil, jak jsme schopni obchodovat a živit se i bez otroků, svou vlastní prací. Svěřil nám proto svou plnou důvěru a nastínil oblast, kde mají otrokáři svou loď, s jejíž pomocí bychom se mohli dostat domů. Mělo to ale jeden háček – do takových míst se Grigrinové nikdy sami nevypravují, neboť se otrokářů bojí. Vyslali jsme tedy šestero statečných pasažérů, kteří měli za úkol otrokáře pobít a ukořistit loď.
Naše šestice nejlepších se však dlouhou dobu nevracela, a tak bylo jasné, že to sami nezvládnou. Vypravili jsme se tedy po skupinkách, abychom je našli. Postupně jsme plnili všeliké úkoly, ale nakonec všichni dorazili až k otrokářskému doupěti, kde proběhl lítý boj otrokáři x my s vybavením samopaly x kopí. I přes těžké znevýhodnění v oblasti bojové techniky jsme však otrokáře porazili, zmocnili se jejich naprosto skvělé kocábky a vybrali si i svou kořist.
Pak už následoval jen poslední nástup, vyhlášení výsledků (1. Limouši a Démoshi, 2. Ananasy, 3. Křesťanská horolezecká organizace + Červené kokosy, 4. Mozkomoři) a rozebrání odměn.
Další fotografický i všeliký jiný materiál je k vidění na našem táborovém Facebooku Olešínky 2019.
